neděle 25. září 2011

Hrad Veveří a templáři...

Včera jsme se po obědě vypravili na výlet. Našim cílem byla Brněnská přehrada. Rozhodli jsme se pro výlet parníkem. Pluli jsme na jedné z nejnovější lodi "brněnské flotily", která se jmenuje"Lipsko". A protože bylo nádherné počasí, tak jsem se mohli kochat přírodou, která se začíná barvit do podzimních tónů....






Z parníku jsme však vystupovali poblíž nového mostu.Tato dominanta stojí na tomto místě od září roku 2003. Jedná se o 100 m dlouhou lávku pro pěší a cyklisty spojující oba břehy přehrady. Dlouhé desítky let zde bylo možné vidět jen zbytky za války zbořeného mostu.....





Cílem naší cesty se stal hrad Veveří. Je to jeden z nejrozsáhlejších moravských hradních areálů posazený na ostrohu nad soutokem řeky Svratky a potoka Veverky vznikl zřejmě již na přelomu 12. a 13. století jako lovecký hrad moravských markrabat. Jako jeden z nejdůležitějších zeměpanských hradů a později centrum rozsáhlého šlechtického panství se Veveří mnohokrát zapsalo do dějin kraje i celé země. 
Po druhé světové válce ovšem opakovanou snahou o naprosto nevhodná využití areál hradu velmi utrpěl. Teprve na samém konci 20. století začala systematická práce na jeho postupné obnově, která ovšem bude trvat ještě po mnoho let. Na hradě jsme navštívili výstavu "Tajemství templářské legendy na Hradě Veveří".










Jako snad každý středověký hrad, tak i Veveří je opředeno mnohými romantickými legendami a báchorkami, které jsou nedílnou součástí jeho historie. Nejznámější a nejpopulárnější je legenda o templářském pokladu. 


Po kapitole Templářů,které r.1304 předsedal sám velmistr řádu Jakub Molay,stavěno bylo tisíci rukou po plná dvě léta u hradu a v něm a přece nebylo nic viděti, co bylo zbudováno, než kostelíček, jenž nyní dosud u stromořadí nad zámkem stojí. Zedníci museli ráno jdouce do práce, vejíti do kostelíka, tam sestoupit otvorem do podzemí, dát si zavázat oči, několikrát sebou zatočit a pak dále se nechat vést. Dlouho byli sem tam voděni, až na neznámém cíli rozvázány jim zase oči, aby mohli dále pracovat. Kámen lámán pod zemí a stavěno prý na míle cesty vesměs uvnitř země. Četní pracovníci,kteří do těch skrýší byli zavedeni, posléze nikdy více se nevrátili.
Tehdy dověděli se Templáři neprozřetelným mluvením abatyše Tišnovské, že v jejím klášteře ukryty jsou velké poklady a mezi nimi: obrovské stříbrné sochy 12 apoštolů, které byl český vévoda Břetislav zároveň s ostatky sv.Vojtěcha z Hnězdenského kostela v Polsku odvezl do Čech a schoval v kolegiálním kostele v Staré Boleslavě, odkudž dostaly se za královny Konstancie do kláštera Tišnovského,jejž byla založila.
Pokladů těch smělo se užíti jen se svolením papeže ve prospěch církve. Velmistr Templářů chtěje se zmocniti těch pokladů navedl opata Zbraslavského u Prahy, aby krále českého Václava III. přiměl k válce s Polskem a když Václav se na výpravu schystal a právě v Olomouci prodléval, přišlo poselství z kláštera Tišnovského,aby mu nabídlo poklady tam chované k vedení té svaté prý války, a odevzdalo mu i klíče od pokladů. Král v noci na 4.srpna 1306 byl vrahem od Templářů vyslaným zabit a klíče od pokladů mu vzaty.
Ještě téže noci Templáři do Tišnovského kláštera vnikli a příští noci odtud jelo 12 vozů k Veveří. U kostelíčka se zastavili. S každého vozu vystoupila jedna osoba zahalená v dlouhém bílém hábitě (jeptiška) a hned po ní vynášena z téhož vozu zase jiná osoba, též bíle zastřená a velmi těžká (apoštol stříbrný);vše provázeli Templáři do kostelíka, až se konečně za poslední osobou dvéře kostelní zavřely. Vozy odjely na hrad. Brzy na to roku 1311 řád Templářů zrušen. Uplynulo od té doby přes půl pata století. O pokladech udržely se jen temné pověsti.
R.1782 blesk udeřil do věže nad bránou, vedoucí ze stromořadí od kostelíčka do předhradí a srazil kovovou báni s pávem nad ní upevněným.Báň prohlížena. I našli v ní spražené spisy, z nichž jeden obsahoval kus seznamu nějakého pokladu, v němž i 12 stříbrných apoštolů je obsaženo,a na konci byla poznámka:

„Nyní ale chová poklad páv,
když den noci nejmíň délkou práv,
když na celém patnáctá je orloji,
ohon páva na pokladě postojí.“

Smysl toho verše byl majiteli hradu Prosperu ze Sinzendorfu, velikému milovníku věd a umění, vyložen tak, že poklad se nalézá tam, kde spočine stín pávího ohonu na věži připevněného v 15.hodinu nejdelšího dne v roce. Jelikož staří počítali počátek dne od slunce západu, byla by 15.hodina dle starého počítání 21.června dvanáctou polední (vlastně 11.) dle našeho počtu. Když dle toho výkladu dal hrabě Prosper kopati, přišli dělníci na podzemní klenutí,podobné kapli malované a z ní vedla chodba směrem ke kostelíku „Matky Boží ", mající různé odbočky. V jednom sklepení byla hrobka:obsahovala kovové rakve s těly hodnostů Templářských, pak proházené již kosti jiných mužů a ve výklencích 12 osob ženského pohlaví – patrně zbytky dělníků zde zabitých a jeptišek Tišnovských zde zazděných. Avšak stříbrných apoštolů a ostatních pokladů nenalezl hrabě. Byly už před zrušením řádu templářského jinam schovány. Hrabě na další pátrání a kopání neměl peněz. (Hrabě byl jeden z nejbohatších kavalírů! –pozn K.E.) Ostatně není vyloučena možnost, že budou poklady přece nalezeny. Verše svrchu uvedené připouští prý i ten výklad, že poklady jsou tam schovány, kde spočine o 15. hodině stín ohonu pávího, když je den nejkratší čili 21. prosince. Od slunce západu počítaje, připadá 15.hodina dle starého počtu na 7. hodinu dle počtu nového. Jelikož však slunce o Vánocích pro mlhy skoro nikdy o 7. hodině nesvítí, musí prý se počkat, až slunce vyjde!! Až sem kalendářní vypravovatel."

Už Karel Eichler se necelých dvacet let po vydání tohoto spisku nemohl ubránit ironickým poznámkám a této báchorce nevěřil. Stačil mu proto jeden prostý důvod. Věděl totiž, stejně jako dnes my, že hrad Veveří nikdy Chudému rytířstvu Kristovu Šalamounova chrámu (templu), jak správně zní název r ytířského řádu obecně zvaného Templáři, nepatřil a patřit nemohl. Ověřené historické prameny tuto možnost prostě vylučují.
Přesto zřejmě stále ještě i dnes existují lidé, kterým „záhada veverského pokladu “nedá spát a zprávám o něm věří. Nic zlého by na tom nebylo, pokud bychom neměli doklady o tom, že v době veverského bezvládí – tedy někdy v 70. a 80. letech 20. století, někteří z takovýchto „záhadologů “neúspěšně kutali, hledali a kopali v hradních palácích a poškodili přitom rozsáhlé části palácových interiérů. Jen k pousmání už dnes poslouží fakt, že údajný poklad z počátku 14. století nejčastěji hledali v budovách postavených až v polovině století 17. Bohužel až tak daleko může zajít nepoučené nadšení a „zájem “o historii. Nemějme to ovšem za zlé legendám a báchorkám.
Tyto půvabné doklady lidské fantazie, a jistě i úcty ke hradu, v jehož stínu okolní krajina a lidé žili po stovky let, mají v našem dnešním světě své nezastupitelné místo.



Důkazem jsou i nejnovější výzkumy u nedalekého "Kostelíka Matky Boží": http://brno.idnes.cz/specialni-pristroje-hledaji-podzemni-chodbu-z-hradu-veveri-p41-/brno-zpravy.aspx?c=A110916_1652503_brno-zpravy_kol



Odtud jsme se vydali po červené turistické značce do Veverské Bítýšky, kde jsme se občerstvili a autobusem se vydali zpět k domovu.





úterý 20. září 2011

Podzimní krášlení.....

Přišel čas, a navíc mě řada z vás inspirovala, a tak jsem si vytvořila první podzimní dekoraci...není to nic jedinečného, ale mám z ní radost.....

















Svícník.....

A aby té radosti nebylo málo, tak jsem si cestou z obchodu koupila "Svícník", alespoň takový název pro tuto kytku znám. Dlouho jsem se chystala, že si ji koupím, a asi tam dnes na mě čekala...;) Namotala jsem její dlouhé šlahouny na drátek, a už dělá parádu....:)








Překvapení od Helenky....

Dneska na mě ve schránce čekalo krásné překvapení. Dostala jsem dáreček od Helenky, už jednou mě i moji sestřičku obdarovala. A protože jsem Kačce tenkrát dáreček od Helenky přenechala. Tak se rozhodla, že mě obdaruje ještě jednou...A ať z toho taky něco máte, tak jsem vám to nafotila....no, řekněte, není to nádhera. Heli, moc děkuji...:)











pondělí 19. září 2011

Poprvé do školky.....

Nějak ten čas letí, sice jsme kvůli nemoci mohli do školy o něco později, a tak jsme 12.9.2011 vyrazili.... Martínek se těšil, a já jsem byla z toho na měkko, slzy na krajíčku....s obavami, jestli máme vše, co máme mít, ale obavy byly zbytečné......jen nám začala nové etapa žití a bytí... Teď jen, aby nás ty nemoci opustili, a Martínek si mohl užívat kamarádství dětí a spousty nových zážitků......:)













Šiklův mlýn..ohlédnutí za létem

Ahojky

Po čase moc všechny zdravím!!! Martínek je opět nemocný. Dosud jsme to pořesili s babičkou, ale tentokrát jsem zůstala doma já...má za se bou čtyři angíny...před týdnem dobral atb. a už je zase nemocný....No, prostě se nějak nedaří....ale nechci si stěžovat.....
Na konci léta jsme navštívili "Šiklův mlýn", a tak Vás pozvu do krásného westernového městečka, kde jsme strávili jeden horký den. No, jednu výhodu to mělo, takových bláznů tam moc nebylo, a tak jsme nemuseli stát fronty.....:D







Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...